V rytmu alternativního rocku i za recitace textů často provokativní poezie se nesla přednáška lektorky českého jazyka a literatury Elišky Kaszper na téma Český literární underground. Underground je definován jako společenství lidí vyjadřující odpor proti oficiálnímu světu a jeho kultuře. Jednalo se o lidi, kteří si vytvořili svůj jiný svět, „veselé ghetto“, „kulturní podzemí“, kde žili, mohli se svobodně vyjadřovat a tvořit. Ivan Martin Jirous Magor, vůdčí osobnost a organizátor českého undergroundu, definoval underground jako „hnutí, které vytvářelo stranou zavedené společnosti vlastní svébytný svět s jiným vnitřním nábojem, jinou estetikou a v důsledku toho i jinou etikou.“
Studenti i vyučující interpretovali zvolené básně a dospěli k poznání, že přestože tyto verše vznikaly v 50. či 70.-80. letech 20. století, tedy v době vlády komunistického režimu v Československu, jsou stále aktuální. Poezie undergroundu vypovídá i o pocitech dnešního člověka. Básní jako Egon Bondy nebo Ivan Martin Jirous psali poezii bez patosu, velmi často poezii líčící poměrně surové zážitky. Tento důraz na skutečný, autentický prožitek je stále naléhavý v i v dnešním světě, v němž na nás působí umělé obrazy a fotografie sociálních sítí.
Poezie undergroundu má silný duchovní rozměr – hledání smyslu života a vztahu k Bohu jsou témata, která tady vždycky byla a budou.
Pro mnohé může být inspirací i odvaha této subkultury. Umělci undergroundu odmítli přizpůsobit se oficiálnímu režimu, i když věděli, že riskují sledování, perzekuce a vydírání, zákaz tvořit, nebo dokonce věznění. Měli odvahu mluvit pravdu. A to může být velkou inspirací i dnešním čtenářům.
