„Vidím chybu, diachronní lingvista se zaraduje!“
To jsou slova lingvisty doc. Miroslava Vepřeka, podle něhož je chyba motivovaná a poukazuje na určitou vývojovou tendenci českého jazyka.
Doc. Miroslav Vepřek působí jako lingvista a vyučující na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, zabývá se především diachronní lingvistikou, vývojem českého jazyka, staroslověnštinou nebo církevní slovanštinou. Přijal pozvání Elišky Kaszper, lektorky českého jazyka a literatury, a ve své online přednášce 26. března se věnoval především jazykovým chybám a o čem vypovídají. Analyzoval jednotlivé jazykové jevy jako například (ne)spisovné tvary kondicionálu, skloňování substantiv a přítomnost dubletních koncovek u některých paradigmat nebo pravopisnou záměnu i/y. Jak mluvčí k těmto chybám dospěje, bylo vysvětleno spíše pohledem diachronní lingvistiky.
Přednáškou jsme si uvědomili, že český jazyk je dobrý „hospodář“, který se umí vypořádat s různými vlivy, třeba se silným vlivem angličtiny. Jako uživatelé jazyka nemusíme mít obavu, v jazyce se nakonec udrží to, co je opravdu funkční.
